Do mateřského centra zavedla držitelku Křesadla náhoda

Martina byla jedním ze čtyř dobrovolníků, kterým odborná porota udělila cenu pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci.

Jste už třetí oceněnou ženou, která reprezentuje Mateřské centrum Klubíčko. Čekala jste, že si Křesadlo odnesete?

Vůbec ne. Bylo to obrovské překvapení. Když jsem seděla v sále a poslouchala všechny nominace, které byly krásné, nevěřila jsem, že bych mohla Křesadlo získat právě já. Říkala jsem si, že ostatní nominovaní dělají víc než já. Dalo by se říci, že jsem se na slavnostní udělování jela jen podívat a poděkovat za nominaci. Tak jsem to říkala i svým rodičům při cestě v autě. Jakmile řekli mé jméno, byla jsem opravdu velmi dojatá.

V Klubíčku jste více jak rok. Co vás do něj zavedlo?

Náhoda. Dceři byly čtyři měsíce a já se šla poradit k Hance Šnajdrové, která je mimo jiné také laktační poradkyní. Slovo dalo slovo a jsem tady. Předtím jsem příliš zkušeností s dětmi neměla, pokud nepočítám své ratolesti a to, že jsem občas pohlídala známým. Ale vzhledem k tomu, že nemám ráda pasivní mateřství, jsem se tady našla. Práce s dětmi mě obrovsky nabíjí.

Mateřské centrum se zapojuje do různých projektů a vymýšlí spoustu aktivit. Co vy osobně považujete za úspěch?

Ono je toho opravdu hodně. Ať jde o evropské projekty nebo stěhování Klubíčka. Nejvíce mě těší, že se mateřské centrum probouzí, chodí stále nové maminky a že se ustálil program. Mám také radost z toho, že jsme schopni pořádat více jednorázových akcí. O tom, že Klubíčko si získalo oblibu, svědčí právě fakt, že nejsem v mateřském centru jedinou majitelkou Křesadla. I to by mezi nás mohlo přilákat více lidí.

Přece jen jde o práci náročnou hlavně na čas a je k tomu třeba mít dobré zázemí.

Samozřejmě. Velkou oporou je pro mě samozřejmě manžel a moji rodiče. Za to jim patří velké díky. Stejně jako Hance Šnajdrové, která se pro mě neuvěřitelnou inspirací.